Když se dílo podaří...

Vždycky když se podaří dodělat zakázku podle mých i klientových představ, je to paráda.

 Výsledkem je pak spokojenost na obou stranách, radost z díla a také pěkné fotky. 

V případě tohoto bytu mám dvojnásobnou radost. Je to totiž novostavba a ty já moc nemusím. Nemají pro mě duši, příběh a dlouho mi trvá, než se s prostorem nějak ztotožním a najdu si v něm to své. 

Klientova představa byla na začátku minimalistická a vše mělo být velmi jednoduché a spíše bílé. Jenže to bych nebyla já,abych tam nenacpala něco přírodního, něco útulného a něco textilního. :-)

Je to pouze 1+KK, takže spíše startovací byt pro mladou dvojici a nebo pro jednotlivce, který tráví více času v práci nebo na cestách. 

Původně měl byt ještě malou místnost, něco jako komoru. Ta se ale proměnila v malou miniložnici, která ale skýtá spoustu úložných prostor, které jsou důmyslně vymyšleny a vypracovány na míru truhlářem. 

Vše potřebné i nepotřebné se tak dá chovat do šuplíku pod postelí a nebo do skříněk nad ní. 

Ani stlát se tam nemusí! Když se na postel nechcete dívat, prostě jí zavřete posuvnými dveřmi a je to. 

V obýváku jsou další úložné prostory v podobě knihovny s různými šuplíky a policemi.

Vše krásně splývá se stěnami a vůbec to neruší.

Takže byt vůbec nepůsobí malý a přitom je tu spousta prostor k ukládání. 

Ve všech místnostech se opakuje červená barva. Která mě napadla jako pojící prvek a její původ je od výrazné kožené sedačky, která tvoří dominantu pokoje. 

Velmi zajímavé je také polstrování stěn v ložnici a v předsíni. Tvoří designový prvek a zároveň tlumí hluk. 

Mám z celkového výsledku radost a práce na tomto projektu mě moc bavila. 

Teď už jen zbývá, aby si tento byt našel svého majitele a tomu se v něm krásně žilo.

Aby se těšil na snídaně na terase nebo večerní posezení u sklenky vína a grilování...

Ať si ho vybere kdokoli, ať se mu tam líbí!
Byt je nyní k určen k prodeji.


Tak jen malá ochutnávka.
Martina 

Fotky pořízeny a zveřejněny se souhlasem fotografa pana Petra Dvořáka 

foto: Petr Dvořák

foto: Petr Dvořák

foto: Petr Dvořák

Já ho chci...

"...já chci a chci a chci a eště víc než puve!" 

Znáte tuhle krásnou větu z knihy Hýta a Batul od  Johna Habbertona

Tak ta vystihuje přesně můj stav, když se dívám na tyhle krásné a originální domy.

Chci mít okna přes celou stěnu...

Chci se jimi dívat do kraje...

Chci si číst při praskání ohně v krbu...

Chci mít kolem sebe stromy...

Chci snídat na terase u jezera...

Chci dům s charakterem ...

Chci mít prachy na postavení takového domu...

...a chci a chci!!!

:-)

Tak a je to.

Teď pro to začít něco dělat. 

Protože chtít nestačí, že? 

Jdu o tom alespoň přemýšlet.

Zatím.

Krásné snění o chtění čehokoli...

Martina

Zase ta ložnice...

 ...jé o té už tady bylo tolik napsáno!

A je tu znova a zase v jiném kabátě.

Už víte, že můj muž rád vše vyrábí sám a já ho za to obdivuji a jeho díla jsou vždy kvalitní, pečlivě promyšlená a hlavně krásná. A to je amatér a vše kolem dřeva se učil sám! 

Kolikrát si myslím, že jeho dílo je lepší, než kdyby ho vyráběl profi truhlář. :-) 

Samozřejmě to nebylo jinak ani u naší postele, kterou také vyráběl. Je to mohutný jasanový rám, který  v podstatě levituje. A to má skoro 100 kg!!! 

Na postel jsem si musela několik měsíců počkat, jak už víte z jiných článků a trpělivě skládat denně matrace na zemi v obýváku. Ale nakonec jsem se dočkala a těsně před Vánoci konečně mohla ulehnout zase do své postele. Je krásná, pohodlná a nezničitelná. 

Ještě chybí čelo za postelí na zdi, ale to se nechte překvapit. 

A také noční stolky. 

Ložnice je strašně pidi, takže zřejmě bude jen něco malého na stěně. 

A pro co se nemohu rozhodnout, jsou lampičky na zdi. Žádné se mi zatím nelíbily. Teď tam jen trčí dráty.

Nemáte někdo tip na pěkné industriální černé lampičky? Nejlépe na kloubu a natáčecí. :-)

Máte s nějakými zkušenosti? 

Dejte odkaz! Prosím! :-)

Další akcí v ložnici byla také šatní skříň.

Kousek z ní můžete vidět zde. Ale o té podrobně také až jindy.

Martina