27. května 2016

Můj a jen můj kout a něco navíc...


Tak konečně jsem se odhodlala udělat si pracovní kout. Už mi dlouho chyběl.
Kovářova kobyla chodí bosa a já jsem bosa často.
 Pořád jsem se jen kochala fotkami na Pinterestu a plánovala, jak já si takový kout jednou zařídím. 
Už mě nebavilo pořád pracovat na jídelním stole a pak z něj muset zase všechno před každým jídlem sundavat. Chtěla jsem nějaký "plácek", kde můžu všechno nechat ležet tak, jak to je a běžet pryč. 
Nechat na něm rozházené nákresy a návrhy a jít spát.
Protože je to děsná to otrava, každou chvíli to někam přendavat - hlavně při šití. 
Všechno se musí někam uklidit, posbírat špendlíky, nitě,...
Pak to zase vyndavat a připravovat.
Ale teď už NEMUSÍM :-)
Mám ho!
Je můj a jen můj. 
(tajně doufám) 








Měla jsem spousty plánů a představ, jak by měl můj kout vypadat. Mám je všechny uložené a doufám, že na ně někdy dojde. Zatím jsem uskutečnila takový dočasný stav neboli rychlou verzi. Akce na dvě hodiny, víc ne.
Ukradla jsem stůl dceři z dětského pokoje. 
Jaká to matka, že? Hrůza!
On se tam teda taky ukrutně hodí a ladí se starými policemi...
Jenže já ho myslím, potřebuji víc, no ne? :-)
Vážně!



Na původním místě




Na mojí obhajobu...
Ona na něm akorát skladovala bordel a úkoly stejně píše v obýváku. Takže na něj mám nárok a větší právo. Já ho budu mít pořád uklizený!!! :-)

Takhle...






Stůl má úžasnou historii. No možná jí ani někdo nebude chtít slyšet. 
Pochází z babiččina domu a co já pamatuji, dělali se na něm zabíjačky. Takže se na něm krájelo maso, plnily jitrnice, tlačenky,míchala krev, ...
Prostě takový řeznický stůl.
 Nechutné?
Nebojte - já ho dokonale vydrhla sodou a zbrousila.
Teď vypadá úžasně. Má krásnou patinu a mě se v obývacím pokoji líbí možná víc než u dětí. 





Celým tím stěhováním jsem musela také přeházet některé dekorace.
 Což mě spíš těší než otravuje, jak už víte.
Moje DIY dekopolička šla nad stůl a zrcadlo naopak nad komodu.







Moc mě baví, jak se v něm odráží různé kouty místnosti. 
Jako kamna a koláž obrazů nebo obr lustr a knihovna.

Teď už se jen kochám a zrovna v tuhle chvíli si užívám ten svůj kout při psaní blogu. 
Úžasné! Nemá to chybu. No možná jednu... V tomhle koutě místnosti je trochu slabší wifi.
Ále...čert to vem! 













Jo a vykvetl nám kaktus. Hurá! To je snad první v mém životě. Že by to bylo nějaké znamení. :-) 
Asi tomu pomohl miniskleník z lahve od okurek.
A ještě orchidej, kterou už jsem dvakrát zlomila těsně před kvetením a chtěla jsem už tak vzdát jejich pobyt u nás. 
Jak vidno, dáma se nehodlala vzdát a teď má asi 10 květů.







Ani vy nevzdávejte svoje plány a představy. Jsou od toho, aby se měnily, odkládaly a hlavně plnily.
I když někdy teda pekelně pomalu.
 Jako ty moje dlouho očekávané šatní skříně v ložnici.
Léto před námi a já se určitě dočkám. :-) Můj H. mi to slíbil a co se slíbí...
Mějte krásné dny a plňte si své sny!
Martina G.




16. května 2016

Detaily...





Dnes to bude o detailech...
Možná je to už nějaká deformace, ale když vstoupím do nějakého interiéru, tak si jako prvního všímám detailů.
Samozřejmě vnímám i celek, ale maličkosti a zajímavé detaily přitahují moje oči víc.
Přitom si utvářím dojem a obraz o majiteli a říkám si, jaký asi je...







Nejvíc oceňuji dekorace a doplňky, které jsou jiné a originální...
A jak už jsem dříve psala hlavně ty DIY. Takové, které něco říkají o svém majiteli.
Třeba jen to, že není nudný a má smysl pro humor. Nebo že nemá rád přeplněnost, že rád cestuje, rád vyrábí, rád něco sbírá,...
Ale také to, že nemá vkus a fantazii. .-)
Ano i to se dá vyčíst z dekorací ve vašem bydlení.








Nedávno jsem zrovna vytvořila tenhle miniskleník.
Dříve si v něm hověl a voněl hyacint. Ten už ale musel do hlíny ven.
Sklenice našla nového obyvatele.








Naše téměř 100 let stará kamna už znáte.
Jsou nesmírně fotogenická. Bohužel zatím jen to.:-)
Ještě jsme v nich netopili. Prý potřebují nějakou generálku...
Ale tah mají, to už v jsem si ověřila, když jsem v nich pálila vánoční stromek.









Moje "no worries" šanony už jste také viděli.
Chtěla jsem sjednotit ty hromady papírů a dokumentů, které zatím není kam dát. 
K tomu stačil jen balící papír a bílé šanony z Ikea.






Moje kuchyňské zákoutí s kávičkou a mlýnkem. 





Nakouknutí do ložnice a staré světlo z továrny. 
Cedule CLOSED vede na WC a cedule OPEN neexistuje. :-)










Marocké světlo z Montpellier... usmlouvali jsme ho na pár euro. Ještě máme někde dvě, ale ta zatím nenašla uplatnění.






Nakonec detail detailů.:-)
Ani nevím, od čeho vlastně tahle bedýnka je.
Jednou jsem jí pověsila na zeď - ještě prázdnou...
Pak už to šlo samo... pistole, krabice s rozbitými a neužitečnými věcmi a je to!
Svoje místo tak našla pistolka zapalovač, motýl, špunty,...





Tak to byly detaily a malá zákoutí od nás.
Už o mě máte obrázek? Víte, jaká jsem? :-)
Čím si zosobňujete bydlení vy? 
Vyrábíte si dekorace a aranžujete malé koutečky...
Buďte originální, dejte svému bydlení osobitost a něco ze své fantazie!
Nekopírujte slepě časopisy a katalogy! 

Přeji vám krásné dny!
Martina G.

11. května 2016

Kouzlo mědi...





Nevím proč, ale strašně moc se mi líbí lidé se zrzavými vlasy.
Když k tomu mají ještě pihatý nosík, tak je to dokonalé. :-)

Možná je to tím, že mám ráda originální věci.
Baví mě, když je něco jiné, zvláštní, neotřelé,...
Když to vykukuje z davu.











                                                      A to "zrzaví"  bezesporu jsou...
Prostě si jich všude všimnete.
Nevím, jaky vy, ale já z nich většinou nemůžu spustit oči.
Jsou tak jiní - ale hezky jiní.
Zrovna nedávno jsem jela v autobuse s jednou zrzavou slečnou a musela jsem se na ni pořád dívat. 
Měla nádherný rezavý odstín ( podotýkám že přírodní) a úplně alabastrově bílou pleť. 
To je většinou bonus, pokud jste nositeli rezavých vlasů. 









Další jsou pak pihy...
Které spousta lidí na sobě nenávidí. 
Ale proč?
Vždyť jsou tak krásné a majitele odlišují od ostatních.
Dávají mu punc originality.










Tak takhle já to mám se zrzavými lidmi.
A abych to nějak s těmi vlasy zakomponovala i do bydlení, tak vám nabízím několik fotek, které mě inspirovaly v souvislosti s měděnou barvou vlasů.
Protože a jelikož měděná se do interiéru velice hodí.
A pokud máte byt nebo dům zařízený v neutrálních tonech, je měď to pravé, čím to můžete oživit.
Viz tato krásná lampička a stojan na noviny.









Odstíny mědi najdete i v přírodě a můžete se takovou barevnou paletou inspirovat.








Dokonce jsem objevila a i zrzavou Barbie.
No není to paráda? 
Vedle těch věčných blondýn. 
(nic proti blondýnám samozřejmě)











Měděná se velmi dobře také snoubí s pudrově růžovou.
Tuhle kombinaci v interiéru obzvlášť miluji. 
Je něžná, lehká a měď vše vyzdvihne a udělá zajímavější.
Není zdaleka tak okázalá jako zlato a to mě na ní baví. 
Tváří se luxusně, ale nekřičí a neupozorňuje na sebe. 
Spíš interiér zútulňuje na rozdíl od zlatých doplňků.























Také vás tak fascinují měděné vlasy? Jak vy je vnímáte?
Nebo jste přímo jejich majiteli :-) Jak vám se taková barva nosí? Máte "svou hlavu" rádi nebo byste nejradši pořídili novou? :-)
Já se i nadále nechám uchvacovat  zrzavými, měděnými, ticiánovými a jinými odstíny vlasů a nadále na ně budu nevychovaně zírat. 

Sláva originalitě a mějte krásné dny.
Martina G.